KDE JE CHYBA?

Režimová opatření tedy velmi často selhávají, pacienti jednoduše nechtějí slevit ze zaběhaných návyků a svého pohodlí. V tom případě dostává prostor farmakoterapie, která musí být důsledně a dlouhodobě (velmi často doživotně) nasazována především u nejvíce rizikové hypertenze, a to téměř vždy v kombinaci několika přípravků. K dispozici dnes už jsou moderní léčiva, která při dlouhodobém podávání například oddalují riziko pozdějšího vzniku cukrovky o 20 až 30 procent, jiné přípravky ale mohou působit opačně. Platí, že zhruba 80 procent hypertoniků má MetS, je velmi důležité, aby tito pacienti už nebyli svými lékaři vnímáni jen jako osoby trpící vysokým krevním tlakem, ale jako lidé ohrožení celým komplexem příznaků MetS s hrozbou pozdějších komplikací. Poruchy metabolismu tuků a cukrů jsou v první fázi dostatečně léčitelné dietně, je ale nutné sledovat změny důležitých biochemických parametrů. U hlubšího postižení jsou pak nasazována perorální antidiabetika a hypolipidemika.

„Praktičtí lékaři takto ideálně svoje pacienty obvykle neléčí, on je tak ale neléčí vlastně nikdo. Nepamatuji si, že bych někdy dostal propouštěcí zprávu z interní kliniky, kde by byl u mého pacienta diagnostikován MetS. Bývá tam obvykle vypsáno několik diagnóz, dohromady si je ale téměř nikdo nespojí,“ upozorňuje Z. Hamouz. Čeští pacienti se také obecně velmi málo ptají, jen sporadicky tlačí na svého lékaře, aby jim přesně vysvětlil, co jim je a jak je hodlá léčit. K lékaři, který nedostatečně upozorňuje na možná rizika a nedokáže na takto formulované otázky adekvátně reagovat, by nemocní podle Z. Hamouze rozhodně neměli chodit.

Společnost všeobecného lékařství JEP v oblasti edukování svých členů nezahálí. V loňském roce byly připraveny metodické postupy pro primární prevenci ischemické choroby, léčbu hypertenze a dyslipidemií. „Praktičtí lékaři tedy mají v ruce kvalitní, sumarizovaný materiál, který umožňuje k nemocným s MetS do značné míry přistupovat komplexně. Terapii by měl v převážné většině případů provádět dostatečně vzdělaný praktik, nemocný by určitě neměl ‚kolovat‘ mezi několika specialisty, jejichž názor na léčbu se může významně lišit. Je to kontraproduktivní a navíc drahé,“ uzavírá Z. Hamouz.

***
Pozn: termíny označené kurzívou viz „slovníček pojmů“.