JAK BY MĚLA VYPADAT OPTIMÁLNÍ LÉČBA

Nemocní se ve většině případů u praktického lékaře nakonec objeví, jeho úkolem je pak na případná rizika pomýšlet, vytipovaného pacienta zachytit a účinně jej po dlouhou dobu léčit a sledovat. Prvotním krokem v terapii MetS jsou režimová opatření, která nic nestojí. Pacient musí být upozorněn na skutečnost, že má nadváhu a s ní většinou úzce související vysoký krevní tlak (hypertenzi), a měl by být edukován směrem ke snížení hmotnosti, změně stravovacích návyků a zvýšení pohybu. Samozřejmostí je vyloučení kouření. Pokud se nebude režimově přizpůsobovat, tak jeho stav může později gradovat směrem k rozvoji cukrovky a cévních komplikací, především srdečního infarktu a mozkové mrtvice. „U režimových opatření je obecně problémem nebolestivost příznaků MetS a dále skutečnost, že jsou uplatňována vždy na úkor pohodlí nemocných. Optimální váha a dostatečná fyzická aktivita ale mohou být i při genetické predispozici zárukou toho, že se syndrom nerozvine,“ míní Z. Hamouz.