ČESKÝ INSTITUT METABOLICKÉHO SYNDROMU

Metabolický syndrom (MetS) se stal v posledních letech středem pozornosti řady lékařských oborů, především diabetologie (riziko vzniku cukrovky 2. typu), kardiologie (vysoké kardiovaskulární riziko), lipidologie (zajímavý typ dyslipidemie), obezitologie (břišní obezita většinou doprovází MetS) a farmakologie, která hledá nové léky k ovlivnění komplexu rizikových faktorů.

Bohužel neexistuje jeden lék, který by dokázal zastavit rozvoj MetS u osob, které k němu mají genetickou predispozici. Jedná se zhruba o 25 až 30 % bílé populace, která je při nevhodné životosprávě (přejídání, málo pohybu, kouření) tímto syndromem postižena. Existují však i populace, u nichž je výskyt mnohem vyšší (například u palestinské až v 70 %). Nejdůležitějšími faktory, které podporují rozvoj MetS, jsou narůstající věk a hmotnost. Osoby s MetS mají podle klinických studií dvakrát až třikrát vyšší úmrtnost na srdečně-cévní onemocnění (tj. především na ischemickou chorobu srdeční nebo mozkovou mrtvici). Existuje dostatek údajů o tom, že v prevenci, eventuálně v léčbě MetS a prevenci jeho následků (tj. cukrovky 2. typu a kardiovaskulárních onemocnění), je nejúčinnější zdravá životospráva – tzn. nízkokalorická strava, pravidelná fyzická aktivita a nekouření. V současné době přistupujeme k MetS tak, že léčíme už rozvinuté rizikové faktory, a to především vysoký krevní tlak, dyslipidemii nebo obezitu. Volíme takové léky, o nichž je z velkých studií známo, že snižují riziko srdečně-cévních onemocnění (fibráty, statiny), případně brání rozvoji cukrovky 2. typu (ACE-inhibitory, sartany).