KDO JE RIZIKOVÝ?

Patofyziologickým podkladem MetS je zřejmě snížená citlivost buněk k vlastnímu inzulínu (inzulínová rezistence). Terminologicky by pak mělo jít spíše o „kardio-metabolický“ syndrom, protože je zde zjevný souběžný výskyt metabolických poruch (chybný metabolismus tuků a cukrů, obezita) a hypertenze. „Určitě nejdůležitějším kritériem je tzv. břišní (abdominální) obezita, kdy se tuk ukládá převážně v břišní dutině. Taková distribuce tuku je typická pro muže, vzácností ale není ani u žen. V této souvislosti hovoříme o lidech ‚podobajících se jablku‘, kteří mají významně zvýšené riziko vzniku aterosklerózy, srdečního infarktu, cukrovky či mozkové mrtvice,“ vypočítává prof. Hana Rosolová, vedoucí Centra preventivní kardiologie 2. interní kliniky LF a FN v Plzni a upozorňuje na to, že do diagnózy MetS spadá i tzv. vysoký normální krevní tlak (s hodnotami mezi 130 až 139/80 až 89 mmHg), který je obecně vnímán jako předstupeň hypertenze. Jestliže lékař – a měl by to být především praktik – zjistí u svého pacienta nahromadění zmíněných rizikových faktorů, pak by měl na něj nahlížet jako na vysoce rizikovou osobu pro vznik srdečně-cévních onemocnění. U takového nemocného by měly být podle H. Rosolové jednotlivé rizikové faktory vnímány a terapeuticky ovlivňovány včas a komplexně.