METABOLICKÝ SYNDROM – SKRYTÁ HROZBA?

Výskyt metabolického syndromu v populaci významně narůstá, což souvisí především se snadnou dostupností jídla, následným přejídáním a se sedavým způsobem života. Postihuje zhruba čtvrtinu Čechů v produktivním věku (ve starším věku je výskyt až dvojnásobný), kteří jsou tak ve zvýšené míře ohroženi budoucím rozvojem cukrovky, aterosklerózy, a tedy i rizikem vzniku srdečního infarktu či mozkové mrtvice. O spolupůsobení rizikových faktorů, které vytvářejí obraz metabolického syndromu (MetS) zatím veřejnost, ale i někteří lékaři, moc neví. Přitom včasné rozpoznání těchto faktorů a jejich komplexní léčba jsou účinnější a levnější než zvládání následných komplikací.

V roce 1988 shrnul prof. Gerald Reaven ze Stanfordské univerzity různá experimentální a epidemiologická data a podal první ucelenou koncepci metabolického syndromu (tehdy nazývaného nejrůznějšími názvy – syndrom X, metabolický syndrom inzulínové rezistence, smrtící kvarteto, aj.). Dnes používáme v klinické praxi zjednodušenou definici pro MetS – pokud má podle ní člověk tři a více z pěti následujících kritérii (rizikových faktorů), pak s největší pravděpodobností trpí MetS:

* obvod pasu u mužů větší než 102 cm, u žen 88 cm,

* nižší hladina HDL-cholesterolu v krvi (méně než 1 mmol/l),

* vyšší hladina triglyceridů v krvi (více než 1,7 mmol/l),

* vysoký krevní tlak (hypertenze; více než 130/80 mmHg),

* vyšší hladina cukru v krvi (hyperglykemie; více než 6 mmol/l).